Ahojky, chtěla jsem se zase s váma podělit o můj dosavadní příběh 🙂
(Už jsem tohle jednou možná i psala, ale chtěla bych vám ho říct celý)
Ps – pro tenhle příběh jsem určila překrásnou písničku:
Algo se enciende
Můj příběh začal samozřejmě ve školce. Byla jsem docela i dost nemocná… Měla jsem snad třikrát zánět středního ucha a musím vám říct, že si ten pocit do teďka pamatuju – doktorka mi předepsala kapky do uší a když mi je moje mamka kápla do uší, tak si pamatuju, že se mi stalo tohle:
Byla zapnutá televize, já jsem si lehla na bok, aby mi to mohla mamka kápnot do toho ucha. Když se tak stalo, tak jsem měla zalehlé uši (bylo to fakt strašný) a proto jsem nic neslyšela. Teda skoro. A řekla jsem mamce, ať dá tu televizi aspoň trochu hlasitěji, ale ona byla prý skoro na maximu… Takže jsem musela počkat, než zase uslyším normálně.
Tohle byla docela i bezbolestná verze, ale tohle kapání do uší jsem měla dvakrát ze tří těch zánětů. To jedno bylo tohle – S mamkou (asi, nevím, jestli to nebyl i taťka) jsem šla k doktorce. Dětem se předem neříká, kam jdou. Takže mi to neřekli… Pamatuju si, jak jsem seděla v čekárně a najednou nás sestřička zavolala. Takže si mě mamka pak posadila na klín a řekla jí, co mě trápí…
Poslední střípek, co si vzpomínám bylo, že mě mamka teda měla na tom klíně a ta sestřička mi to ucho propíchla, abych už neměla ten zánět. Strašně mě to bolelo! Takhle malá a už taková bolest 🙁
Školka pak probíhala normálně – já jsem si ale vždycky hrála sama, a když mi tu hračku někdo vzal, tak jsem si našla jinou volnou a s tou jsem si hrála. Ps – už odmalička jsem bezproblémová 😀 co se týče v tomhle ohledu.
Pak to probíhalo úplně hladce… kamarádi taky byly v hojném počtu 🙂
Následovala základka:
Byla jsem to dítě, které se strašně těší do školy. Táta mi ale vždycky říkal, že tam budu dopoledne vždycky jen sedět a učit se… Možná jsem si představovala, že tím budu dospělejší nebo co 😀 A školní tašku jsem měla s takovým bílo-růžovým jednorožcem, kterou stále mám doma.
Na školu jsem nastoupila na Perštýn – ale tam byla fakt příšerná učitelka! Ta nám dávala v první třídě snad deset stránek k přečtení a snad tunu domácích úkolů!!! (když jsem byla malá, tak to bylo na mě fakt moc, ale teď aspoň umím hezky psát 🙂 ) Tak jsem přestoupila na jinou školu a tam jsem celkově 8 let – od 2. třídy teď do 9. třídy a jsem s ní mooooc spokojená 🙂
Moc se mi tu líbí škola uvnitř – má krásné dlouhé chodby, ve kterých si připadám hezky, protože uprostřed na zemi je červený trustý pruh, který mi připomíná ten červený koberec, na kterém chodí ty známé hvězdy 🙂
Stěny jsou bílo-oranžové, a taky s pruhem 🙂 (jednou sem vám dám foto)
Obědy sem ale dováží z vedlejší školy, ale musím uznat, že mi vždycky chutná mooc polévka. Ale taky někdy udělají např. dršťkovou a tu já fakt nesnáším.
Moc miluju Češtinu mluvnici, kde máme opravdu suprovou učitelku! Ta mě naučila úplně vše, co do teď umím: určit věty vedlejší, poznat, jaký je to jev – jako např. přístavek a tak (Ps – z jednoho testu jen na přístavky jsem měla jedničku osmkrát podtrženou! A že to není možný? Ale je, u naší paní učitelky je snad všechno možné 🙂 )
Mám ji moc ráda, ale moje úplně celá třída ne. A vůbec nechápu proč… Učí nás ale fakt dobře, že to i já pochopím 😀 Ps – to byl vtip, nejsem žádnej dement! 😀 😀
Taky moc miluju matiku 🙂 Čísla a rovnice, to je prostě moje!
A jednu úplně nejdůležitější věc, kterou o mě úplně všichni vědí:
Já nemám žádné zapomínání za celej školní rok!!! Nejsem žádnej šprt, ale úkoly dělám s přehledem 🙂 A úplně miluju, když mi dají pochvalu do žákovské knížky, protože pak moji rodiče vidí, jaká jsem šikulka! Ale pro ně je to už samozřejmost, že dělám všechny úkoly a tak. Taky mě strašně baví dělání různých prezentací a tak, protože tam se aspoň pořádně ukáže, kdo tu prezentaci odflákl a kdo se s ní zabýval strašně dlouho 🙂 Jako já, protože já u každé z nich strávím snad celej den 🙂
Jak už asi chápete, co chci říct, tak to, že bych strašně moc chtěla…
Jednu kámošku, které bych mohla říct úplně všechno. Na kterou bych se mohla spolehnout. Se kterou bychom si navzájem dělali a lakovaly nehty. Víte, co tím myslím? Že nemám vůbec žádnou kamarádku a ani kamaráda. 🙁
U nás ve třidě jsou samé debilky. Víte, co mě vždycky pobaví?
Jména jsou vymyšlená, ale znáte je z Violetty 🙂
Ale fakt se to tak skutečně děje:
Ludmila se baví s Naty. Jsou spolu už od školky a jsou NKN (nejlepší kamarádky navždy).
Celou základku prošli společně. Obě si navzájem pomáhají – dávají si dárky, i opsat úkoly…
Ale!
Když Ludmila onemocní, tak se Naty přidá k ostatním holkám a baví se s nima úplně normálně.
Ale jinak by se s nima vůbec nebavila.
Naty pak se všem ostatníma Ludmilu potají pomlouvají, jak je strašná, jak se špatně oblíká a tak…
(určitě víte, jak se Ludmila chovala v první sérii v prvních dílech – ,,stádo ovcí bez mozku″ byla její oblíbená hláška 😀 )
No a tuhle tu zlou, děsně nepřející Ludmilu máme u nás ve třídě!!!
Já ji sama nenávidím už od prvního dne, kdy jsem ji spatřila!!!
Hlavně mě vždycky rozesměje, že říká toto:
♦Ona má tak strašně mastný vlasy, no fůůůj!
A hlavně, že ta naše ,,Ludmila″ má vždycky krásně čisté vlasy. Má je pořád tak divně mastný. Fuj :-O
Vždycky, když jí jí holky chtějí udělat copánek ta vždycky (ale opravdu vždycky) řekne – mám mastné vlasy, musím si je umýt. Ještě nikdy jsem ji neslyšela ji říct – včera jsem si myla vlasy… :-/ Fůj!
♦Tamhle ta se strašně oblíká, no podívejte se na ni!
A hlavně, že si vzala černo-bílé proužkované tričko k černým džínám. To by bylo ještě i moc hezká kombinace, ale ona si k tomu vzala nějakej přehoz, který měl strašnej vzor!
Takhle to měla na sobě:
